Čáka

Válcová nebo kónická kostra a dýnko mohou být zhotoveny z papírové lepenky, s hedvábnou či bavlněnou podšívkou a potahem z kůže nebo ze sukna. Jindy je kostra tlačená ze silné kůže, pozdní příklady bývají ze železného nebo ocelového plechu. Čáky mívají štítek vpředu a vzadu. Ruské čáky bývaly potažené kožešinou, nejčastěji perziánovou. Britská královská stráž u Buckinghamského paláce v Londýně má čáky s medvědí kožešinou. Důležitou součástí čáky je její příslušenství: kožený řemínek k upevnění pod bradu nebo na záda, distinkce: barevné provedení, zpravidla ve dvou kontrastních barvách, plechový tlačený odznak se znakem státu, armády, jednotky nebo korporace, ke které nositel přísluší. Dekoraci tvoří dále chochol z peří (odnímatelný), kokarda či bambule (někdy s číslem vojenské jednotky), kroucená šňůra nebo šňůry se střapcem, často z dracounu zlaté barvy.

Čáka byla zavedena ve druhé polovině 18. století pro příslušníky armád jako odznak hodnosti důstojníků, rozšířila se díky napoleonským válkám z Francie do celé Evropy a ve 40. letech 19. století do Ameriky. Prostřednictvím koloniálních vlád se čáka dostala do Asie, Afriky a Austrálie, kdy je dosud oblíbenou součástí uniforem národních nebo vládních gard. Také sloužila a slouží jako součást slavnostní uniformy některých civilních institucí a organizací, například havířů nebo hasičů.

V posledních desetiletích čáku nosí také ženy při přehlídkách mažoretek.

• Rčení: Mít čáku, tj. naději na služební povýšení.

• 
  Würtemberská armáda z let 1821-1850
• 
  Pandur kolem 1790
• 
  Baron Heynitz v pruské hornické uniformě, 1802
• 
  Čáka rakousko-uherského husara 5.regimentu
• 
  Čáka polského hulána, kolem 1830
• 
  Ruští kozáci kolem 1880
• 
  Kavkazská eskadrona, asi 1890
• 
  Britský kornet krále Alberta, 1848
• 
  Čáka rakousko-uherských dělostřelců, asi 1900
• 
  Čáka pruské armády, asi 1910
• 
  Čáka pruské policie, kolem 1930

• Kokarda (ozdoba)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu čáka na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo čáka ve Wikislovníku