Ústřední čistírna odpadních vod Praha

O výstavbě Ústřední čistírny odpadních vod (nynější Stávající vodní linky) bylo rozhodnuto roku 1954 z důvodu nedostatečné kapacity Staré čistírny odpadních vod v Bubenči, která měla pouze mechanický stupeň čištění a s prudkým nárůstem obyvatel připojených na stokovou síť po roce 1950 bylo nutné část nečištěných odpadních vod vypouštět přímo do Vltavy.[3]

Výstavba ÚČOV byla zahájena v roce 1958 a plně dokončena roku 1968. K předčištění se používaly česle, lapáky písku a osm kruhových usazovacích nádrží, dále mechanicky předčištěná odpadní voda natékala do aktivačních nádrží a aktivovaný kal byl separován v šesti dosazovacích nádržích. Provoz ÚČOV využíval kapacit usazovacích nádrží Staré čistírny ke gravitačnímu zahuštění primárních a přebytečných kalů, které byly po anaerobním vyhnívání dopravovány kalovými loděmi do kalojemů v povodí dolní Vltavy či čerpány na kalová pole v lokalitě Drasty. Kapacita mechanického předčištění činila 8,8 m³/s, zatímco kapacita biologického stupně 4,8 m³/s, z tohoto důvodu docházelo k odlehčování odpadní vody do Vltavy pouze po jejím mechanickém předčištění.[3]

V průběhu let došlo z provozních důvodů ke snížení kapacity biologického stupně na 2 m³/s, a proto roku 1974 byla zahájena první intenzifikace ÚČOV, která trvala až do roku 1983. V rámci intenzifikace bylo upraveno mechanické předčištění (nová česlovna a lapáky písku), přistavěny dvě dosazovací nádrže na separaci aktivovaného kalu a manipulační nádrže na vyhnilý kal, což umožnilo ukončit využívání usazovacích nádrží Staré čistírny odpadních vod. Těmito úpravami byla zvýšena kapacita biologického stupně na 4,6 m³/s. V průběhu intenzifikace však rostlo celkové množství odpadních vod přiváděných na ÚČOV, což zapříčinilo, že k odlehčování mechanicky předčištěné vody do Vltavy docházelo i nadále.[3]

V roce 1994 bylo přistoupeno k druhé, zásadnější, intenzifikaci z důvodu odstoupení od výstavby Nové ústřední čistírny odpadních vod v Hostíně u Mělníka, která měla navýšit kapacitu ÚČOV. Během intenzifikace byla rozšířena kapacita dosazovacích nádrží o další čtyři kruhové nádrže a byly upraveny další provozní a technické parametry (aerační zařízení, zvětšení regenerační nádrže, úprava stáří kalu, aplikace bioaugmentace in-situ a chemické srážení fosforu).[3]

Provoz čistírny byl zásadně poznamenán povodní v roce 2002. Voda v srpnu přetekla ochrannou hráz kolem čistírny a areál zaplavila. Škody byly vyčísleny na více než 300 mil. Kč. Koncem října 2002 se podařilo obnovit mechanické čištění, do konce roku pak i čištění biologické.[4]

Stávající vodní linka je umístěna v západní části Císařského ostrova. Čistírna je mechanicko-biologická s chemickým srážením fosforu. Odpadní voda nejprve přitéká na hrubé předčištění, které se skládá z lapáku štěrku, česlí a lapáků písku. Další částí je mechanické předčištění s osmi usazovacími nádržemi. Usazený materiál, označovaný jako primární kal, je ze dna nádržích čerpán do kalového hospodářství. Mechanicky předčištěná voda přitéká do biologické části, kde je biologicky odstraňován dusík kombinací denitrifikace a nitrifikace a chemicky srážen fosfor. Aktivační nádrž je rozdělena na denitrifikační zóny a nitrifikační zóny s jemnobublinnou aerací. Aktivovaný kal je regenerován v regenerační nádrži. Oddělení aktivovaného kalu od vyčištěné odpadní vody probíhá ve 12 kruhových dosazovacích nádržích. Vznikající přebytečný kal je čerpán do kalového hospodářství a vyčištěná odpadní voda vtéká do Vltavy.[5]

V současné době jsou připravovány podklady pro rekonstrukci SVL. Rekonstrukce by měla začít v roce 2023 a být dokončena v polovině roku 2025.[6]

Po povodni v roce 2002 a změně územního plánu se otevřela možnost k dostavbě a modernizaci ÚČOV. V přesně vymezeném a prostorově omezeném území, s náročnými požadavky na technologii čištění odpadních vod splňující odtokové limity dle směrnice č. EHS 91/271 pro citlivé oblasti, byla navržena Nová vodní linka.[7]

Dne 10.10.2015 byla zahájena stavba NVL, která trvala více než 35 měsíců, dne 19.09.2018 byl zahájen zkušební provoz NVL.[8][9]

Přítok surové odpadní vody na NVL je rozdělen na 6 jemných česlí, kterými odpadní voda dále natéká do 6 zařízení Densadeg 4D, které umožňují intenzivní mechanicko-chemické čištění odpadních vod na malém prostoru. Tato zařízení kombinují odstraňování tuků a písku s primární sedimentací. Při dešťových nátocích zařízení Densadeg 4D rovněž umožňují zvýšení účinnosti předčištění vod možností chemického srážení. Zařízení Densadeg 4D je tvořeno 3 komorami - v první komoře dochází k separaci písku, ve druhé komoře dochází ke flokulaci vloček a v třetí komoře k jejich sedimentaci. Účinnost sedimentace primárního kalu je zvyšována lamelovou vestavbou.[7]

Mechanicky předčištěná voda přitéká do aktivace, která je rozdělena do 4 samostatných linek tvořených 3 oběhovými aktivacemi s deniftrifikační a nitrifikační zónou.[10] Denitrifikaci lze podpořit dávkováním externího substrátu a nitrifikaci stabilizuje proces bioaugmentace in-situ v regeneračních nádrží, které jsou 2 (jedna vždy pro 2 aktivační linky).[7][11]

K oddělení aktivovaného kalu od odpadní vody, ze které byl biologicky odstraněn dusík, probíhá ve 40 podélných dosazovacích nádržích. Každá z těchto nádrží má šířku 6 m a délku 54 m.[7]

Odpadní voda je následně přivedena na terciární čištění tvořené 3 zařízeními Densadeg 2D, rovněž s lamelovou vestavbou, kde probíhá chemické srážení fosforu. Vyčištěná odpadní voda je vypouštěna do Vltavy.[7]

Na NVL je produkován primární kal, přebytečný kal a terciární kal. Po zahuštění jsou tyto kaly čerpány do stávajícího kalového hospodářství SVL.[11]

Zajímavostí je to, že zelená střecha NVL je přístupná veřejnosti a proměnila se ve volnočasovou a odpočinkovou zónu, která plynule navazuje na nedalekou Stromovku. [12]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ústřední čistírna odpadních vod Praha na Wikimedia Commons
• Oficiální webstránky Archivováno 17. 5. 2018 na Wayback Machine
• Přehled kvality vody z SVL ÚČOV