Úniková hra

Tento typ her byl založen na počítačových hrách, ve kterých hráč uzamčený v místnosti musí nejdříve dobře prozkoumat své okolí, aby se dostal ven. Témata bývají odvozená z různých dobrodružných filmů a videoher, často s použitím lokálních specifik daného místa, kde je hra vytvořena. Například některé hry nabízejí únik z vězeňské cely nebo vesmírné stanice, deaktivaci nálože šíleného profesora nebo návrat do středověku. Interiér her může být velmi realistický, často nabízí tematické zvuky, zvláštní osvětlení nebo jiné multimediální efekty. Interiér her může být členitý, hráčům se často překvapivě otevře tajný průchod, skryté dveře či posuvná stěna. Objevení další nečekané části hry potom stupňuje napětí a umocňuje zážitek hráčů.

Únikové hry lze dělit podle různých kritérií:[1]

• Příběh hry: Příběhy her lze zařadit do skupin známých jako filmové žánry (sci-fi, kriminální, dobrodružný, akční, horor, …). Filmy se staly pro designéry her nejčastější předlohou a jsou také oblíbeným tématem pro hráče únikových her.
• Časový limit: Ve většině případech mají hry limit 60 minut. Některé hry jsou navržené na kratší čas (např. 30–45 minut), výjimečně na delší (např. 90–120 minut).
• Počet hráčů: Počet hráčů se většinou pohybuje mezi 2–6 osobami, pouze výjimečně nalezneme hry s větším počtem (například muzeum v Chomutově přišlo v říjnu 2019 s únikovou hrou pro 30 osob, kdy ve stejném čase mohou hru hrát 4 týmy najednou)[2][3]. V roce 2018 vznikla v Česku první úniková hra pro jednu osobu[4].
• Obtížnost: Pro určení obtížnosti se využívá procento úspěšnosti hráčů.  
• Lineární hra / nelineární hra: V lineárních hrách lze vždy řešit pouze jeden úkol v daný okamžik a úkoly na sebe přímo navazují. V nelineární lze současně řešit více úkolů najednou. V praxi se často lineární a nelineární rébusy v rámci jedné hry kombinují.
• Stará generace / nová generace: Pro starší generaci únikových her je typické velké množství klíčů a visacích zámků, často se používají UV světla. Novější generace únikových her využívají elektromagnety, čipy a čidla; díky tomu jsou více interaktivní.   

První úniková hra byla vytvořena v Japonsku v roce 2007.[5] Od roku 2011 se začaly rozšiřovat po většině kontinentů. Největší celosvětovou sítí únikových her je The Escape Hunt s počtem přes 200 poboček, operující v desítkách světových velkoměst.

Jako příbuznou lze označit francouzskou televizní show Fort Boyard, vysílanou od roku 1990. Zde je však účast umožněna jen vybraným účastníkům. Další příbuzné hry jsou detektivní hry, které se vyznačují především řešením případu s cílem určit pachatele, motiv a vyřešit případ.[6]

V České republice je nejvíce provozoven únikových her v Praze, podle portálu Nowescape jich v roce 2019 v hlavním městě bylo více než 120.[7] Některé společnosti provozují více únikových témat na jednom místě, jsou tedy vyhledávané pro firemní akce nebo větší skupiny. V Praze je to například Endorfin, The Chamber, Escape Master, Questerland, LostExit, Escapecar, Escape Rooms Prague nebo Unikneme.cz. Únikové hry jsou provozovány v dalších velkých i menších městech. Též se začíná prosazovat trend venkovních únikových her, které se hrají v exteriéru s pomocí mobilní aplikace. V České republice existují i únikové hry využívající technologie virtuální reality.[8] Mezi projekty sdružující venkovní únikové hry patří třeba portál Hunter Games, Get Out Fun, Kryptograf nebo QuestWorld, který ve hrách využívá i rozšířenou realitu.

V lednu 2019 zahynulo při požáru během únikové hry v polském Koszalinu pět patnáctiletých dívek. Návazně prováděli v České republice hasiči kontroly provozoven únikových her. Při většině kontrol zjistili bezpečnostní závady.[9]