Úřední dílo

V České republice úřední díla vymezuje ustanovení § 3 písm. a) autorského zákona na několika zřejmých příkladech:

• právní předpisy (nejen české, ale např. i evropské, a také mezinárodní smlouvy[1])
• rozhodnutí (vydaná v rámci výkonu veřejné moci, včetně rozhodčích nálezů[1])
• opatření obecné povahy
• veřejné listiny
• veřejně přístupné rejstříky a sbírky listin (veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, katastr nemovitostí, rejstříky předmětů duševního vlastnictví apod.); chráněna jsou však už samostatná autorská díla obsažená v uložených listinách[1]
• sněmovní a senátní publikace (písemné podklady pro jednání a těsnopisecké záznamy z nich[1])
• obecní kroniky
• státní symboly a symboly obcí a krajů

Úředními díly ovšem nejsou jen díla hotová, dokončená na základě řádného úředního postupu, ale i jen jejich návrhy a nehotové materiály, včetně přípravné úřední dokumentace, např. návrhy zákonů včetně jejich důvodových zpráv. Autorskoprávní ochranu také postrádají překlady úředních děl, musí však být určena přímo k úředním účelům, nikoli soukromým.[1]

Navíc jde kromě tohoto demonstrativního výčtu i o další podobná díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení autorskoprávní ochrany, tedy na tom, aby k nim měla veřejnost neomezený přístup a aby taková díla mohla být dále šířena. Protože je ale status úředního díla zásahem do jinak automatického autorského práva a působí tedy autorovi újmu na jeho osobních i majetkových právech, je zde nutný restriktivní (zužující) výklad. V každém konkrétním případě je proto vždy zapotřebí zkoumat, jestli je naplněn veřejný zájem a zda má dílo úřední povahu. Půjde zejména o peníze (bankovky a mince, patrně však už ne pamětní mince) nebo o zápisy a protokoly z úředních jednání.[1]