Émile Loubon

Émile Charles Joseph Loubon (12. ledna 1809, Aix-en-Provence – 3. května 1863, Marseille) byl francouzský malíř krajinář. Je znám svými panoramatickými provensálskými krajinami plnými postav a zvířat.

Émile Loubon
Portrét Émile Loubona, malíř Louis Gustave Ricard
Rodné jménoÉmile Charles Joseph Loubon
Narození12. ledna 1809
Aix-en-Provence, Francie
Úmrtí1. května 1863 (ve věku 54 let)
Marseille, Francie
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníMarseille
ZeměFrancie
Národnostfrancouzská
Povolánímalíř krajinář
Významná dílaMarseille, pohled na Aygalades v den trhu
OvlivněnýLouis Mathurin Clérian
OceněníŘád čestné legie
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Émile Loubon byl synem Noëla Augustina Françoise Loubona, bohatého obchodníka.[1] Původně studoval kresbu u Jean-Antoine Constantina, Françoise Marius Graneta a Louise Mathurina Clériana (1768–1851). Posledně jmenovaný, který také působil jako ředitel École de dessin d'Aix-en-Provence (Škola kreslení v Aix-en-Provence), měl podle všeho největší vliv na jeho styl.[2]

V roce 1829 ho Granet pozval do Říma, kde se kromě malířství seznámil s architekturou. Právě tam začal malovat krajinu a zůstal zde dva roky. V roce 1831 se vrátil do Francie, do Paříže, kde se stýkal s dalšími mladými umělci; zejména Thomasem Couturem, s nímž spolupracoval na díle, které připravoval pro kostel Saint-Jean-de-Malte (Aix-en-Provence).[2] V roce 1833 mu byla na pařížském Salonu udělena medaile.

Náhlý finanční krach jeho otce v roce 1845 si vynutil rychlý návrat do Aix. Jeho strýci, který byl asistentem na École des beaux-arts v Marseilje, se podařilo získat mu místo na této škole. Brzy upoutal pozornost svou snahou najít nové, realističtější způsoby výuky kreslení. Během této doby také vytvořil první Salon pro „přátele umění“ v Marseille. Salon přitahoval účastníky jako Eugène Delacroix, Camille Corot a Prosper Marilhat. Po roce 1848 byla činnost Salonu pozastavena z důvodu nepříznivých politických událostí. Následující rok strávil Loubon nějaký čas na Blízkém východě a vytvořil několik orientalistických obrazů.[2]

V roce 1853 uspořádal druhou výstavu Salonu, která byla příznivě hodnocena. Tehdy začal vyjadřovat nechuť k modré barvě, v jeho pozdějších dílech se modrá měnila na šedou či hnědou.[3]

Pravděpodobně měl vážné manželské problémy, jeho žena byla zjevně velmi rozmazlená a nevrlá. Vyjádřil také hořkost ze světa umění obecně a řekl, že byl vykořisťován a jeho díla zneužita.[4]

Po mnoho let byl velmi nemocný a v roce 1863 podlehl rakovině střev.[2] Z jeho pozoruhodných studentů lze zmínit Joseph-Marius Cabasson, Édouard-Auguste Imer a Alphonse Moutte.

Galerie
  • Útěk před epidemií cholery
  • Le Col de la Gineste
  • Založení tábora - poledne
  • Pohled na Marseille

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Émile Loubon na anglické Wikipedii a Émile Loubon na francouzské Wikipedii.

  1. Archives des Bouches-du-Rhône Archivováno 30. 8. 2011 na Wayback Machine.
  2. La Peinture en Provence, André Alauzen, Éditions Jeanne Laffitte, Marseille, 1987, ISBN 978-2-86276-086-5
  3. Bouillon-Landais, Le Peintre Émile Loubon, Paris, Plon, 1897.
  4. Loubon, Paule Brahic-Guiral, "La Savoisienne", 1973.

Literatura
  • Paule Guiral, "Un maître du paysage provençale : Émile Loubon", in Revue Marseille #70, Jan.-Feb. 1968
  • Régis Bertrand, "Le tombeau d'Émile Loubon", in Revue Marseille #136, 1984

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.