Ápádána

Slovo Ápádána (ve staroperštině 𐎠𐎱𐎭𐎠𐎴) označovalo hypostylový sál či přijímací místnost s rovnou střechou, která byla podepřena kamennými sloupy.[1]

Výstavba paláce započala v roce 518 před n. l. za vlády perského velkokrále z rodu Achaimenovců Dareia I., ovšem dokončena byla až v době, kdy se vlády ujal Dareiův syn a následník trůnu Xerxés I.[2]

Ve 4. století před n. l. při svém vpádu do Persie vydrancovala a vypálila město Persepolis vojska Alexandra Velikého, avšak Ápádána byla jedním z mála objektů, které nebyly zničeny plameny a jehož ruiny se dochovaly.[3] Materiál z pobořené stavby byl později použit pro výstavbu obydlí v blíkém okolí. Když byly ruiny paláce ve 20. století objeveny, tak už stálo pouze 13 z původních 72 pilířů. V 70. letech byl jeden ze zachovalých, avšak ležících pilířů opětovně vztyčen.

V roce 1931 při archeologických výzkumech starověké Persepole odkryl ruiny paláce německý archeolog Ernst Herzfeld.[4]

Ápádána stojí v těsné blízkosti menšího obytného paláce nazývaného Tačara; oba paláce stojí zády k sobě.[5] S podlahovou plochou 1000 m² byla největší stavbou na terasách v Persepoli. Střechu paláce podpíralo 72 sloupů, každý z nich měl výšku 24 metrů.

Vstup do paláce tvořila dvě monumentální schodiště; jedno na severní a druhé na východní straně. Zdobena byla reliéfy s vyobrazením zástupců všech 23 národů, které byly podřízeny králi Dareiovi I. v rámci Perské říše. Zobrazení těchto postav je velmi podrobné a dává velmi přesný obraz o způsobu života a oblékání jednotlivých národností v 5. století před n. l.